Po rozjívené moderně, která vládla roku 1913, se německý spisovatel a publicista Florian Illies zaměřil na období mezi lety 1929 a 1939. Sestavil kroniku, v níž láska i nenávist mají mnoho podob. Neslídí ani nesoudí, ale ironicky glosuje – obzvlášť osudy těch, kteří „o všem, co cítí, věděli ještě dřív, než pocítili, že to pocítí“.
Mladý Jean-Paul Sartre se dívá do očí Simone de Beauvoir a poprvé v životě ztratí hlavu. Mascha Kaléko klade manželovi ke snídani na talíř báseň, v níž se vyznává: „Svět je mořem bezbřehým. / Ty jsi však mým přístavem. / Tak nemusíš mít těžký sen, / já vždy u tebe zakotvím.“ Těmito obrazy otevírá Florian Illies román Láska v časech nenávisti. Kronika citů 1929–1939 (Liebe in Zeiten des Hasses: Chronik eines Gefühls 1929–1939, 2021). Titul i ornamentální kurzíva úvodní věty navozují očekávání letopisného vyprávění, jež bude systematicky registrovat zásadní milostné události jednoho desetiletí a také kotviště, k nimž se zamilovaní upínají v neklidné době. Ta ale přeje spíše temným snům a láska jde ruku v ruce se lží a nenávistí. Vznešená slova i patetická gesta, jež milostná vyznání zpravidla doprovázejí, se přitom snadno stávají směšnými.
Každý podle svého gusta
Už potřetí nás spisovatel, redaktor a vystudovaný kunsthistorik Illies …
