Na přelomu dubna a května se na americké hudební scéně rozhořel konflikt, který pod povrchem doutnal řadu let. Podíváme-li se na „beef“ mezi rappery Drakem a Kendrickem Lamarem zblízka, vidíme, že za sérií vzájemných obvinění a urážek nestojí jen osobní antipatie, ale také dějiny žánru a zájmy hudebního průmyslu.
Ačkoliv loni leckdo lamentoval nad tím, že jeden z nejposlouchanějších žánrů světa umírá, vývoj v posledním půlroce ukázal, že hip hop ještě neřekl poslední slovo. A jak jinak se znovu dostat na výsluní než návratem k jednomu ze základních prvků této kultury – k soutěživosti? Když na sklonku loňského roku J. Cole ve společné skladbě s kanadským rapperem Aubreym Grahamem, známým jako Drake, deklaroval, že spolu s Kendrickem Lamarem tvoří „velkou trojku“ rapu, nikoho asi nenapadlo, že se proti tomu poslední jmenovaný o několik měsíců později na albu dvojice Future a Metro Boomin vymezí s tím, že králem rapu je on sám. Situace postupně kulminovala vydáním řady diss tracků, přičemž fanoušci i veřejnost za vítěze označili Lamara. Vraťme se ale před začátek „beefu“.
Od Pharrella po Pharrella
Když se znalci pídí po jiskře, která zažehla dlouholetou nevraživost mezi Drakem a Lamarem, mnohdy odkazují k proslulé sloce z Lamarova tracku Control …
