Ke svému eseji na s. 6 vybral Martin Lukáš nové i starší básně současných českých autorek a autorů všech generací. Jejich poezie demonstruje některé z nespočtu způsobů, jimiž lze vykročit ze světa slov blíže skutečnosti, zaujmout perspektivu, ukázat směr, provést gesto.
Vojtěch Vacek
***
Dotýkám se jablka
Je hrubé
Představuji si jeho růst
Střídání slunce s deštěm
Nad jeho zvětšováním
Dotýkám se větve
jež ho vyživila
z níž mu pod slupku protekla barva
Chuť
Vše v jediném doteku
(ze sbírky Schopní jsou ti s chlopní, 2015)
I.
rozemílání kopců
provozované našimi mohutnými sousedy
mi připomnělo, kolika tvarům a zakřivením
jsem odmítl porozumět
dnes, při pozorování té proměny
shledávám, že jsme si přece měli co sdělit
že v základu našeho dlouhého míjení
stál zdrženlivý respekt
jehož nejcennější rudou
byla neartikulovanost
–
pozoruji rypací zobáky těžebních strojů
kterak ukusují kamennou masu kopců
jako by slovo po slově
artikulovaly pradávné tajemství krajiny
které nemělo být vyzrazeno
(z rukopisu)
Karel Škrabal
…
