Franz Kafka sedí v loďce, jeho přítel Max Brod vesluje. „Podívej, pán se chce zabít,“ poznamená Kafka, zatímco soustředěně pozoruje muže, který stojí na zábradlí mostu. Scéna zachycující upřímné zaujetí situací sebevraha je jedním z mnoha momentů šestidílné německo-rakouské minisérie Kafka, jež vykreslují spisovatele v přesných detailech, a přitom se vyhýbají klišé životopisného žánru. Seriálový Kafka není žádný výstřední génius, herec Joel Basman ho ztvárňuje jako skromného a empatického muže, obvykle toho nejtiššího ve společnosti, ale také jako člověka, který umí jednat velmi pragmaticky, je-li k tomu donucen situací – takové jednání ho ovšem příliš nezajímá. Podle scénáře, na němž se podílel literární historik Reiner Stach, autor trojdílné kafkovské monografie, vzniklo nápaditě zrežírované a suverénně vyprávěné dílo, při jehož sledování jsem si rekapituloval tuzemské pokusy o „quality TV“. Stačí si vzpomenout třeba na seriál Božena, kde literáti zkoprněle recitují repliky jako z učebnice pro druhý stupeň základní školy. Zatímco německého Kafky se chopil scenárista, který se mu věnoval osmnáct let, pro tuzemský snímek Franz, jehož premiéra je naplánovaná na příští rok, si režisérka Agniezska Holland vybrala Marka Epsteina. Ten se vyznačuje tím, že doposud nenapsal žádný opravdu dobrý scénář, a jak sám přiznává, o Kafkovi vůbec nic neví. „Spíš jsem přemýšlel, proč bych to měl psát já,“ popisuje v rozhovoru pro Respekt svůj údiv, že jej Holland oslovila. První verzi scénáře prý napsal jako drama vystavěné kolem spisovatelových milostných příběhů. Režisérka mu ji však hodila na hlavu s tím, že to chce punkovější přístup. Prozatímní indicie jsou vskutku neradostné, a tak závěrečné slovo raději nechme Epsteinovi: „Říkal jsem si, že kdyby se sešly všechny filmařské zázraky, nemusí tohle spojení dopadnout špatně.“