Minimálně poslední dekádu je častým tématem nejrůznějších debat, publicistických článků, vědeckých studií i uměleckých děl krize maskulinity. Společnost se v problematice genderu výrazně posunula, stále však existují lidé, kteří se domnívají, že krizi maskulinity nezpůsobují genderové stereotypy, ale ti, co na ně upozorňují. Ukazují to i reakce na kauzu Dominika Feriho, odsouzeného k tříletému nepodmíněnému trestu za znásilnění. „To bude super, když budu mít přítelkyni, budeme spolu deset let chodit a já se s ní rozejdu a ona mě nahlásí, že jsem ji celých deset let každý den znásilňoval. Důkazy nejsou potřeba, jdu si sednout. Paráda, takhle to prosím vypadá, když je nějaké pohlaví diskriminováno.“ Když něco podobného čtete, snadno začnete pochybovat o tom, jestli v našem přemýšlení o maskulinitě a femininitě k nějakému progresu vůbec dochází. Pokud se ale doopravdy vrátíte zpět – například tak, že si pustíte kterýkoli akční film z osmdesátých let –, uvědomíte si, že to, co dnes většina lidí považuje za výstřelky, byla tehdy norma. Já jsem před nedávnem v kocovině zhlédl snímek Predátor s Arnoldem Schwarzeneggerem a od začátku jsem musel myslet na to, jak dlouhou cestu jsme ušli. Přišlo mi, že dnešní mladá generace by snadno mohla nabýt dojmu, že jde o parodii, neboť mix šovinismu, sexismu a xenofobie, jejž film od prvních minut servíruje, je z dnešního hlediska těžko pochopitelný. „Vy jste ale banda teplejch kreténů, tohle z vás udělá v posteli pořádný tyranosaury – jako jsem já,“ říká jedna z postav během úvodního transportu do akce, v sekvenci, v níž se sice nic neděje, ale testosteron z obrazovky přímo stříká. Zajímavé je, že titulní „predátor“, fyzicky i technologicky extrémně dobře vybavený návštěvník z kosmu, skupinku amerických vojáků nejprve pouze pozoruje a vraždit začne teprve poté, co jeden z hrdinů odvypráví sexistický vtip týkající se příliš velké vagíny. A můžete hádat, kdo umře jako první… V narážce na zmíněný vtip lze konstatovat, že mezi koncem osmdesátých let a dneškem se naštěstí rozléhá opravdu velká propast. Opravdu velká propast… Ne, neříkám to dvakrát, to je jenom ozvěna.