Labyrint 2024, 272 s.
Za gymnaziálních let v Turnově jsme po škole chodili pít pivo do pizzerie Maškovka – tehdy nalévali i nezletilým. Jde se tam kolem židovského hřbitova, nad nímž v devadesátých letech prohnali silniční průtah, kterému padla za oběť i část někdejšího Maškova arboreta. Teprve z knihy novinářky Judity Matyášové a fotografa Jana Jindry jsem se dověděl, že se tam v září 1918 ubytoval Franz Kafka. „Přednosti hotelu: dobré vedení, velká čistotnost, podle mne vynikající kuchyně,“ píše odtud příteli. Nevýhodou je ovšem „výlučně masitá strava“. Jan Jindra vyfotil, co z Maškových zahrad zbylo, a Judita Matyášová dodává, že většina „ustoupila neúprosnému silničnímu hadovi“. V geograficky a víceméně chronologicky členěné knize je Turnov jedním ze zhruba sedmdesáti hesel – o pár stránek dál je už Kafka v Želízech a píše dopis otci. Podobným, sympaticky stručným, ale ne suchým způsobem jsou tu zpracovány i pražské adresy, výlety z mládí, služební výjezdy na sever Čech i cesty po alpských sanatoriích. Kniha vznikla rozpracováním publikace z roku 2009, je ale zajímavěji vypravená a řada hesel přibyla. Autorská dvojice po konkrétních místech pátrala důkladně: jednu kancelář například fotograf identifikoval podle úhlu dopadajícího světla. I když si nemyslím, že by se z toho dalo pro literaturu mnoho vyvodit, nic naplat – je to pěkné. Stejně jako úryvky z Kafkových dopisů o zdánlivých banalitách, například o myších za skříní u sestry v Siřemi: „Kočka se ke mně dostaví večer hubená a ráno ji vynášejí tlustou.“