Přeložil Petr Gallus
Biblion 2023, 468 s.
Německý evangelický teolog Jürgen Moltmann ve svém syntetickém díle s podtitulem „Kristův kříž jako základ a kritika křesťanské teologie“ promýšlí do důsledků, co na základě Ježíšova ukřižování je křesťanství a co tato víra umožňuje. Zabývá se christologickými paradoxy: Bůh je mrtev, a přece není mrtev; jestliže byl Ježíš Bůh, nemohl zemřít, jestliže zemřel, nebyl Bůh. (Pokud by spasitelovo tělo bylo pouze zdánlivé, jak se domnívali dokétisté, bylo by ukřižování pouhé divadlo.) Podobně jako trinitární dogmatika před nás věc klade zdánlivě neřešitelné rozpory, vyzývající ke společnému vzepětí myšlení i víry. Moltmann vychází z existencialistického pojetí, v němž tajemství Ježíšovy historické osobnosti i božství nahrazují interpretace a analogie vlastní soudobému člověku. Podle autora je Ježíš v historickém čase anticipací přicházejícího Boha, v čase eschatologickém Boží inkarnací. „Bratrství s Kristem znamená trpící a aktivní podíl na dějinách tohoto Boha.“ Text názorně ukazuje, že v teologii se Ježíšův obraz v posledním století proměňuje poměrně dynamicky; v církvích je tento pohyb pomalejší, neboť bývá obtížné smiřovat víru a spekulaci (ovšem podle autorova teologického souvěrce Karla Bartha je náboženství pouze „nevíra, pověra a modloslužba“). I Bůh je autorovi nakonec synonymem „dění“, nemodlíme se však k dění, ale v rámci dění. Moltmannův intenzivní text ukazuje možnosti i nezbytnosti vytváření nového teologického jazyka, který odebírá Ježíše náboženství a plně ho dává spiritualitě.