Cindy Lee je hudební projekt a zároveň alter ego kanadského hudebníka Patricka Flegela, známého mimo jiné ze skupiny Women. Dvouhodinové album Diamond Jubilee je nostalgickou, ale také lehce morbidní cestou do hudební minulosti, v níž nechybějí temné stíny ani znepokojivé inkarnace popových hvězd.
Na pozadí psychedelické projekce, která by mohla patřit do filmu Kennetha Angera, se pohybuje hypnagogický přízrak se strašidelným půvabem operní pěvkyně Rebekah Del Rio z Lynchova filmu Mullholand Drive. Zastřený, zkreslený vokál jako by uvízl mezi dvěma rušícími se rozhlasovými frekvencemi, z nichž se vynořují jednoduché melodie reverbované kytary. „V pubertě jsme se pořád dívali na filmy. Jediné, co mě zajímalo, byla filmová škola,“ říká v jednom z rozhovorů Patrick Flegel, stojící za projektem Cindy Lee, v němž kromě skládání písní a zpěvu obstarává také dragové ztvárnění popové divy hasnoucí pod tíhou šoubyznysu.
Mimo dohled médií
Nezasvěcené může první setkání s nejnovějším albem Cindy Lee, nazvaným Diamond Jubilee, zarazit. Jak je možné, že nahrávka, která na Pitchforku získala rekordních 9,1 bodu z deseti (a umístila se tak za desku Fetch the Bolt Cutters od Fiony Apple), není dostupná na běžném streamingu, včetně platforem jako Bandcamp?
Investigativní …
