Francouzský filosof Jacques Derrida opakovaně formuloval myšlenku, že „význam je vždy odložen“: k původní skutečnosti nemáme přístup, protože je překryta znaky. Všemu, s čím se setkáme, nutně předchází mýtus, který danou věc „odsouvá“. Dnes je tento charakteristický rys lidské kultury zvlášť naléhavý. A nemusíme to ilustrovat na příkladu složitých společensko-kulturních fenoménů. Mně stačilo položit si zdánlivě banální otázku: jak vlastně zní letošní album Kim Gordon?
Gordon se svým způsobem stala „symbolem symbolu“: její jméno si automaticky spojujeme s kultovní noiserockovou skupinou Sonic Youth. Oddělit její sólovou tvorbu od kapely, jejíž členkou byla třicet let, je nemožné – vždycky uslyšíme nějaké ozvuky, vždycky budeme srovnávat. První sólová deska Kim Gordon tomu vlastně nahrávala: nahrávka No Home Record (2019) byla plná hlučných, disharmonických kytar, a mohla tak být útěchou pro fanoušky rozpadlé skupiny. Při poslechu …
