Nové texty Jakuba Řeháka jsou imaginativní poctou Vršovicím a Grébovce. V básnické skladbě se roztříštěné vědomí zastavuje u tajemných domů trpících všemožnými neduhy i u jejich přízračných obyvatel. Není přitom jasné, zda rozpadající se městská čtvrť čeká na apokalypsu, nebo ji už dávno prožila.
Ztráta území
1.
Je to nádraží, jehož tváře se v noci nafukují a zdi se stávají propustnými.
Tváře smutné jako chleba a stromy ztracené v nočním světle.
Mráz na kapotách automobilů.
V parku chodcům zelenají tváře, když se sklánějí k magnetickým chodníkům.
Zpoza grotty se line mlčenlivé světlo.
Teenageři pláčou v nedalekých ochozech a snaží se ze sebe strhnout kůži.
Vracím se už jen jako stín a poslouchám jemné souchotiny šelestit ve vypnutém potrubí.
Ze zrcadla opřeného na konci chodby vytéká skleněná voda.
Zaparkované automobily krvácejí díky otevřeným dveřím.
Policejní stroje pročesávají …
