Mělo by být samozřejmostí, že všichni patříme k Diaspoře. Protože tuláci byli stvořeni jako sobě rovní a tuláky jsme všichni – někteří z nás jen necítí potřebu bloudit tak daleko jako druzí. Někdy je však zapotřebí i ty nejsamozřejmější věci zopakovat, jako se to stalo při Deklaraci nezávislosti Diaspory ve středu 26. června v pražské galerii Display. Událost nebyla první svého rázu a nebude ani poslední: představitelé Diaspory – tajemný výbor zběhů a odpadlíků – odmítají násilí, a musí se proto spokojit s neúnavným opakováním. Přestože v okamžiku psaní tohoto textu stále čekáme na uznání nezávislosti Diaspory českými autoritami, předpokládáme, že se tak stane brzy, jelikož nevidíme žádný důvod, proč by právě tento stát měl lpět na představě, že nějaká země musí být něčí vlastí a že tato vlast musí, aby panoval pořádek, získat zpět své ztracené děti a vládnout jim. S uznáním nezávislosti Diaspory ze strany Izraele a dalších států to však může trvat déle. Jak ale stojí v samotné Deklaraci: „Diaspora je trpělivá.“ Jakým způsobem můžete tedy přispět ke zrychlení procesu uznání? Mezi lidmi je až příliš mnoho spících členů Diaspory. Neuvědomují si, že je to pouhá náhoda, že se narodili uvnitř hranic, kde si v současnosti přejí bydlet. Nebo si nevšímají velkých rozporů mezi svými vlastními hodnotami a zákony státu, na jehož území se pohybují. Chcete-li se stát aktivním členem Diaspory, můžete podat žádost příslušným orgánům. Jak bylo na tiskové konferenci řečeno, podané žádosti nebudou nijak vyřizovány, už samotným aktem podání zakusíte sounáležitost, nebo přinejmenším získáte pocit, že můžete volně existovat a pohybovat se nezávisle na národních státech. A především na těch z nich – nebudeme je zde z pochopitelných důvodů jmenovat –, jež způsobují největší bordel.