Arménská spisovatelka Narine Abgarjan byla kdysi podle svých slov „nejhloupější účetní v Moskvě“, ale postupně se stala známou a překládanou autorkou. Po rozpoutání války proti Ukrajině z Ruska odešla, aby už podruhé začala nový život, tentokrát v Německu.
Narodila jste se v arménském pohraničním městečku Berd, dějišti několika vašich knih. Jak vypadalo před válkami se sousedním Ázerbájdžánem?
V pozdně sovětské době to bylo úplné pohádkové městečko, ze všech stran obklopené horami, které si žilo svým izolovaným životem. Místní obyvatelé jsou velmi specifičtí a neuvěřitelně tvrdohlaví. Jsme tak paličatí, že se nám přezdívá „berdští oslové“. Nemá to být urážka. I Berďané si tak hrdě říkají – jsem berdský osel, zkuste se se mnou pohádat, moc nepochodíte.
V čem spočívá jejich tvrdohlavost?
Změnit názor nebo způsob života Berďanů je skoro nemožné. Ke změně dojde, jedině když se o něčem přesvědčí sami. Umějí být neuvěřitelně upřímní a nenapadne je, že tím mohou někomu ublížit. To je ta naše berdská tvrdohlavost. Dokážou vám s klidným výrazem říct, že vás nemají rádi.
Chcete říct, že neznají pokrytectví?
Ano, neexistuje, že by se na vás usmáli, přišli domů a řekli: „Fuj, ten ale …
