V předmluvě k Pánovi prstenů se píše, že kniha „v sobě nenese vůbec žádný alegorický význam ani soudobé politické narážky“. Navzdory tomuto sdělení bylo Tolkienovo dílo v českém disentu interpretováno právě alegoricky. Čím byly příběhy ze Středozemě pro disidenty tak inspirativní?
„Mému dětství v disentu dominovaly tři zásadní knihy: Souostroví Gulag, 1984 a Pán prstenů,“ vzpomíná Marek Benda, nejdéle sloužící český poslanec a jeden z nejvlivnějších členů Občanské demokratické strany. „Pán prstenů byl pro nás povzbuzením. Nádherným způsobem říkal do světa to, co jsme zažívali a co lidé na Západě vůbec nejsou s to pochopit,“ přidává se s vlastní vzpomínkou Pavel Bratinka, zakladatel a někdejší předseda Občanské demokratické aliance. A Zdeněk Neubauer, nejosobitější filosof předlistopadového disentu a jeden z prvních věrozvěstů Tolkienova díla u nás, píše: „Tak se dostáváme k vlastní podstatě Tolkienova tvůrčího činu. Náš svět ztratil mýtus. Historickému člověku je cesta k mytickému základu vlastních dějin zahrazena. Tolkienovo dílo však představuje radikálně jinou cestu, jak nás přivést k důvěrnému a důvěryhodnému styku s bytím, takovému, které staré mýty umožňovaly, k němuž vychovávaly.“
Dílo britského lingvisty J. …
