Škvíry existence Jolanty Brach-Czainy patří v autorčině rodném Polsku bez nadsázky ke kultovním dílům. Od roku 1992 se útlá esejistická kniha dočkala hned několika vydání a před čtyřmi lety ji Michael Alexa přeložil i do češtiny. Na začátku června v pražském Studiu Hrdinů uvedli její jevištní adaptaci.
Dlouho jsem přemýšlel, jak náš rozhovor zahájit. Nakonec jsem se rozhodl pro prostou a osobní otázku související s inscenací Škvíry existence: Jak a čím na vás dílo polské filosofky Jolanty Brach-Czainy během prvního čtení zapůsobilo?
Ta kniha se ke mně dostala v mém řekněme „domácím“ období. Díky ní jsem dokázala převratným způsobem nalomit vlastní uvažování o tom, čeho že se to vlastně péčí o děti a domácnost účastním. Rozumějte – s každým uvařeným obědem vždy přesně vím, jakou knihu bych mohla zrovna číst místo právě splněného úkolu. Dennodenně děláme celkem nedobrovolně docela dost úkonů, které nás stojí velké úsilí, ale na konci dne nejsou vidět. Zbývá jen únava – ale po čem? Při péči o domácnost a obstarávání každodenních potřeb nám čas protéká mezi prsty. Toužíme být jinde a dělat něco zdánlivě užitečnějšího. Brach-Czaina svou pečlivou analýzou každodenních činností jako by této neviditelné práci dala nový smysl.
Získala si mne možná …
