Představuje Mordor Sovětský svaz? Ne, protože Pán prstenů není alegorie. J. R. R. Tolkien sice sdílel předsudky své doby a třídy, jeho dílo ale sledovalo jiné cíle než komentáře k aktuálnímu dění. Univerzum, které vytvořil, není uzavřené ani prosté rozporů, což někteří fanoušci neradi slyší.
„Ve skutečnosti jsem ve všem kromě velikosti hobit. Mám rád zahrádky, stromy a zemědělskou krajinu bez mechanizace, kouřím dýmku, mám rád prosté jídlo (nemražené), ale hnusí se mi francouzská kuchyně, líbí se mi ozdobné vesty, a dokonce se je v těchto šedivých dnech opovažuji nosit. Mám rád houby (z louky), mám velmi prostoduchý smysl pro humor (který unavuje i ty, kdo jsou mi příznivě nakloněni), chodím pozdě spát a pozdě vstávám (když to jde). Příliš necestuji,“ popsal sám sebe v roce 1958 John Ronald Reuel Tolkien.
Na první pohled v tom není od autora fantastických próz Hobit (1937, česky 1979) a Pán prstenů (1954–1955, česky 1990–1992), v nichž hobiti neboli půlčíci hrají ústřední roli, nic překvapivého. Zarazí snad jen skromnost a až okázalá prostota otce zakladatele fantasy. Tolkien ovšem byl pro fantasy spíš Pavlem z Tarsu než Ježíšem (byť by se mu taková metafora patrně moc nezamlouvala): Hobitovi předcházela díla Williama Morrise, George …
