Už po sedmnácté se v Žilině a okolí konal festival „blízkých střetnutí“ Kiosk. Žánrově různorodé inscenace, performance či intervence do veřejného prostoru se tentokrát zaobíraly tím, co považujeme za invazivní, ať už v přírodě, společnosti nebo v umění.
Slovo „invaze“ běžně vnímáme v jeho původním, vojenském významu jako překvapivý, násilný či hromadný vpád na cizí území. V biologii se tato válečná metafora užívá pro označení vniknutí parazitického organismu do těla hostitele. V ekologii se význam slova jeví jako popisný: označujeme jím osídlení nového území větším počtem jedinců určitého druhu. Kdy se nám cizorodý prvek začne jevit jako invazní v kontextu města, krajiny či naší identity? Vůči komu jsme jako lidé invazivní my? Na tyto a podobné otázky se zaměřili dramaturgové letošního ročníku (nejen) divadelní přehlídky Kiosk Martin Krištof a Michaela Pašteková.
Enjoy the silence
Bylo by zvláštní, kdyby v době probíhající environmentální krize a postantropocentrických úvah nebyl za invazivního (v čistě negativním významu) označen sám člověk. Tuto nevyhnutelnou – a potřebnou – změnu perspektivy podpořila část pátečního programu, která se odehrála na úpatí Malé Fatry. Pohoří má být v blízké …
