Není otřepanější otázky na levici než ta, jak navázat kontakt s lidem. V době diskusí na sociálních sítích i stále vyhrocenějších kulturních válek se navíc jakákoliv komunikace jeví ještě komplikovanější. Kde hledat společná témata a jak o nich mluvit?
Před lety jsem dostala od politiků z jedné malé strany otázku, co mají dělat, aby se lépe domluvili s „prostým lidem“. Trochu v nadsázce jsem je poslala do polí a továren, s tím, že nejlépe se člověk naučí komunikovat praxí. Zpětně samozřejmě trochu lituji, že jsem se rovnou nezačala živit workshopy na téma „jak mluvit s normálními lidmi a nenasrat je“. Úplně vidím, jak bych rozdávala kartičky s různými hláškami, a pak bychom probírali, co má člověk dělat, když je zaslechne… Jisté je, že dosahovat sociálních změn můžeme jedině skrze spojení s těmi, kdo jsou ve společnosti defavorizovaní. Možná to nejobludnější na kapitalismu je jeho schopnost vytvářet iluzi, že stačí drobné změny a není potřeba zásadně přenastavit systém založený na vykořisťování chudých.
Dnes se mi zdá, že řada mladých lidí (slovo „mladý“ používám ve smyslu mladší než já) dospěla k podobnému pohledu. Ať už jde o platformu Re-set, Iniciativu nájemníků a nájemnic …
