Na Praze 3 a 10 se celé léto koná festival Landscape. Na různých pozapomenutých místech byly v rámci architektonických intervencí umístěny sochy, plastiky a další instalace. Cílem těchto vstupů je podle pořadatelů „odemknout potenciál“ dotyčných míst a „podnítit představy o využití území“.
Strženi vzletnými tezemi jsme se s přáteli vydali po festivalových stopách; vedla nás jen zvědavost a oficiální mapka s itinerářem. Protože jsme šli z východu na západ, nejprve jsme narazili na Pojízdný pavilon Jana Tyrpekla, dřevěnou instalaci na starých kolejích v Malešickém lese. Vinou umístění v městském „terrain vague“ se atrakce proměnila v holubník, ale s tím už se při intervencích na brownfieldech musí počítat. Počítali však pořadatelé i s tím, že návštěvníci festivalu při následování oficiálního itineráře budou procházet kolonií lidí bez domova? Nebo s tím, že jediná cesta od díla Úprk Kateřiny a Jana Waldhauserových k další zastávce vede pod mostem přes místo, které slouží jako černá skládka? Vyžadovat po návštěvnících běh po kolejích vedoucích minovým polem biomasy, a navíc se zacpaným nosem, je od pořadatelů pozoruhodné rozhodnutí.
Ptali jsme se sami sebe, jak této intervenci rozumět. To si organizátor projektu, spolek Architectura, cestu předem neprošel? Nebo to kurátorky Anna Borovská a Lada Kolaříková odbyly? Má se festival ve skutečnosti odehrávat jen na sociálních sítích, kde všechna díla vypadají jak na obálkách časopisů? Mají instalace oživit městský prostor, anebo jen CV autorů? Později jsme na stránkách festivalu našli varování, že „trasa je dopravně komplikovaná a místy i nebezpečná“. Možná by příště pořadatelé namísto vytváření fotogenického simulakra městských intervencí mohli prostě jen pomoct bezdomovcům nebo vyčistit kus města od smetí.