Do všech pater společnosti prostupující dekadence poznamenala i letní olympijské hry, tuto poslední výspu antické kultury. Alespoň tak se to může jevit člověku, který si stejně jako já při konání velké potřeby rád krátí čas na sociálních sítích. Během několika málo minut mu pod palcem projde řada videí, v nichž rozzuření muži středního a vyššího věku dští síru na rozličná témata. V jednom z nich se vousáč v kšiltovce pohoršoval nad zahajovacím ceremoniálem, jehož součástí bylo i vystoupení drag queens. Durdící se chlápek v této rozpustilé zábavě rozpoznal dehonestaci slavného Leonardova díla, potažmo celého křesťanství. Navázal na něj oholený muž bez kšiltovky, který se po vzoru bestselleru Dana Browna nebál v další části programu – rytířích letících nad hladinou Seiny – hledat biblický symbol ďábla.
Úpadek se ovšem nevyhnul ani českému olympijskému týmu. Nohu zkoušené evropské civilizaci i českému národu podkopnul mladý módní návrhář Jan Černý, upozorňuje plešatý maník s udržovaným strništěm. Za kolekci pro slavnostní zahájení, jíž dominoval batikovaný pršiplášť, by návrhářovi nejraději nakopal. To já – holobrádek v kšiltovce sedící na toaletě – bych Černému vylískal kvůli něčemu jinému: za jeho přezíravost vůči spoluobčanům. V rozhovoru s Čestmírem Strakatým se totiž vyjádřil, že pro lidi, „co to nikam vlastně moc nedotáhli“, je typické, že neřeší svůj zevnějšek. Bohužel na tuto urážlivou poznámku nikdo v krátkých videích, která jsem zhlédl během ranní rutiny, nereagoval.
Po spláchnutí se dá ale s klidným svědomím říct, že jako každý podobný debatní odpad i tyto kauzy skončí na dně mísy a kanál je odvede kamsi mimo běžný život. Třeba doplují až do Seiny, kvůli jejímuž znečištění organizátoři málem nestihli dodržet termín letošního svátku sportu a museli posunout konání některých vodních disciplín.