„Pokuty pro myslivce nevyřeší obnovu lesů“, „Ke snížení stavů spárkaté zvěře nepřispěje, navíc ubyde myslivců“, „Vláda jde na myslivce zostra. Neuloví dost zvěře, dostanou pokutu“… Před prázdninami to z titulků vypadalo, že se chystá jakýsi zbytečný, nebezpečný hon na myslivce. Do sněmovny totiž po měsících diskusí, jednání a hledání kompromisů míří novela zákona o myslivosti, která má za cíl upravit její podmínky tak, aby stručně řečeno udržovala zvěř na takové úrovni, jakou naše lesy bez úhony zvládnou. A Českomoravská myslivecká jednota (jak se v kuloárech šušká, jedna z mocných lobbistických skupin u nás) nelenila hájit pravidla, která jí dlouhá desetiletí hrají do karet.
Jenže situace v lesích je objektivně špatná – srnčí a jelení zvěř je na dvojnásobku až pětinásobku někdejších stavů, šíří se nepůvodní jelen sika. Zvířata ožírají menší stromky, drbou se o větší, loupou lýko, a kvůli tomu na valné většině území nemůžeme …
