Může opera fungovat jako svého druhu válečné svědectví? Soudobá ukrajinská operní tvorba tematizuje ruský kolonialismus s využitím archivních materiálů i folklorních prvků a spolu s umlčenými hlasy dává zaznít také skryté historii. Příkladem je multimediální představení Černobyldorf.
Představitelé Sovětského svazu pojem dekolonizace nepoužívali. Tento termín se nevyskytuje ani v oficiálním slovníku současného ruského režimu. Hlavním důvodem absence procesu dekolonizace na Ukrajině přitom byla právě dlouhodobá moskevská politika potlačování různorodosti a jedinečnosti národních identit, skrytá za proklamacemi internacionalismu a rovnosti. Po rozpadu Sovětského svazu se represe namířená proti „nevhodným“ osobám i celým etnickým skupinám transformovala do méně zjevné ekonomické, ale také kulturní nadvlády Ruska, jež nicméně nadále vychází z představ o ruské nadřazenosti. Intenzivní rusifikace kulturně-vzdělávací i zábavní sféry bezpochyby ovlivnila nekritický pohled několika generací na mazání národních kódů a přepisování kolektivní paměti. Příkladem může být klasická hudba, kde jména Čajkovského, Rachmaninova nebo Prokofjeva zcela zastínila tvorbu ukrajinských skladatelů a skladatelek, jako byli Jevhen Stankovyč, Borys Ljatošynskyj nebo Stefanija …
