Kniha historika Jakuba Šloufa o kultuře protestu tuzemského průmyslového dělnictva v letech 1945 až 1968 ukazuje, jak pracující v průmyslu prosazovali své požadavky vůči socialistickému státu a jaké postavení si dokázali vydobýt v době, kdy podle proklamací komunistických politiků byli nejdůležitější společenskou třídou.
Československo patřilo mezi průmyslová centra východního bloku. Na rozdíl od zemí, ve kterých byl nástup státního socialismu současně počátkem rozsáhlejší industrializace, vstupovalo do poválečného období jako průmyslový stát s početnou a politicky vlivnou dělnickou třídou. Především v českých zemích byly dělnická práce v průmyslu a s ní spojená politická kultura významným společenským fenoménem nejpozději od konce 19. století. Za tu dobu si průmyslové dělnictvo vytvořilo nejen vlastní politickou reprezentaci a síť institucí (spolky, záložny, média), ale také kulturu protestů, jejichž prostřednictvím se snažilo prosazovat své zájmy ve sporech s kapitalisty i státem. Práce Jakuba Šloufa nazvaná „Takový socialismus nechceme!“ Kultura protestu průmyslového dělnictva v českých zemích v letech 1945–1968 pojednává o tom, jak se tato protestní kultura proměňovala po konci války, kdy se dělnictvo podle prohlášení lidově demokratického a později socialistického státu …
