Argo 2024, 312 s.
Dvě sovy v nízkém letu jsou prozaickým debutem Michaely Keroušové, které v roce 2012 vyšla básnická sbírka Nemístnosti. Pro román není důležitý dějový spád, netematizuje rodinné či historické trauma, ani netraktuje příběh rodiny tváří v tvář dějinným zvratům. Přestože se děj dle mnoha indicií odehrává v současnosti, halí jej háv podivného bezčasí fiktivního městečka Hvězdolety. Už jen ta zápletka: postarší hlídač žijící v maringotce nalezne na skládce čtyřletou holčičku, jež dostane jméno Alžběta. Neví se, jak se tam dostala, nejsou známi její rodiče, a tak se jí ujímají nálezce Nejedlý a opuštěná matka pěti dospělých synů. Jak dívenka roste, „pozvolna rozkrývá historii svých blízkých“ (jak se píše na obálce), jež se vyznačuje značnou spletitostí… Zmíněná nekonkrétnost a splývavost časoprostoru, umocněná neostrými ilustracemi Matěje Lipavského, má své klady i zápory. Na jedné straně je to nedořečenost, zanechávající dojem mysterióznosti až hrůzyplnosti, na straně druhé přeexponování symbolů, jež text významově nijak neobohacují (např. liščí ocas nebo titulní sovy). Za docela zbytné pak považuji poznámky pod čarou, které formou onomastických hesel vysvětlují původ jmen vystupujících postav, nenesou však žádnou podstatnou informaci, jež by objasňovala jednání hrdinů, a nejde tedy o jména mluvící (pomineme-li nicneříkající květinový původ většiny z nich). Keroušová sice ví, o čem a jak chce psát, avšak ne všechny použité prostředky a postupy její úsilí podporují.