Galerie Kostka, Praha, 26. 7. – 29. 9. 2024
Instalace, jejíž dominantou je konstrukce s poloprůhledným, sytě oranžovým plastovým závěsem, může ve sterilně bílém prostoru galerie s vysokým stropem připomenout hybrid nemocničního pokoje a opravny aut. Zneklidňující objekt jako by byl složen z částí autosedaček a chirurgických lehátek, nebo snad zubařských či gynekologických křesel. Přestože (anebo spíše právě protože) si nemůžete být jisti, k čemu je určen, působí jako z body horroru Davida Cronenberga. Tvorba Olbrama Pavlíčka se, podobně jako filmy slavného kanadského režiséra, zabývá estetikou strojů určených k formování lidských a zvířecích těl, jež jsou transformována a přetvářena v něco zneklidňujícím způsobem nového. Kurátorský text Noemi Purkrábkové v této souvislosti mluví o nerovném vztahu lidského těla a strojů či obecně technologií, který začíná už v okamžiku, kdy nám je do úst vstrčen dudlík (anglicky pacifier), aby nás uklidnil a „zpacifikoval“. V kontextu současných výstav o postdigitální realitě může poněkud překvapit, že Pavlíčkovy dystopické a transhumanistické interpretace dnešního světa jsou velmi fyzické a „analogové“ – pracuje například i s ruční kresbou, kterou adjustuje do vlastních rámů. Na nikoho se zde však neukazuje prstem, a tak výstava rigged CRASHTEST zůstává v mantinelech paranoidního „oni“: jako by byla zejména zhmotněným strachem ze ztráty kontroly nad vlastním tělem či estetizovanou rekonstrukcí špatného snu. Touha analyzovat společenské struktury, které tuto hrozbu podmiňují, a bránit se jim zůstává v pozadí.