Zpěv četných druhů ptactva, kvákání žab, štěkot psa, ale i lidské hlasy či ruchy civilizace si v letních měsících našly cestu do Domu umění v centru Brna. Záměrem zvukových instalací Tomáše Šenkyříka nebylo nahradit návštěvnictvu pobyt v přírodě, ale rozšířit jeho vnímavost.
Charakter výstavy Zvukové krajiny Brna, zvuky lidské a mimolidské, kterou v létě hostil brněnský Dům umění, je možné přiblížit vzpomínkou, o níž se její autor, muzikolog, hudebník a místostarosta Židlochovic Tomáš Šenkyřík, podělil na poslechovém večeru v rámci doprovodného programu. Týká se změny přístupu k field recordingu, k níž u něj došlo při pokusu nahrát čisté, okolními ruchy nezasažené kvákání kuňky obecné. Ač byla tato snaha zmařena hlučným letadlem, jež nad ním bez ustání kroužilo, vzniklý audiozáznam Šenkyříka nakonec okouzlil – objevil na něm překvapivě harmonický dvojhlas basového hučení letadla a skřehotající žáby. Tehdy si podle svých slov uvědomil, že lpět na nahrávání přírodních zvuků neznečištěných civilizačními ruchy je naivní, a navíc neslučitelné s českou realitou, protože dozvuky lidské činnosti v našich podmínkách zkrátka doléhají do většiny míst včetně zasutých zákoutí.
A právě do dialogu mezi civilizací a nelidskými živočichy se lze zaposlouchat ve Zvukových …
