Letošní přehlídka nabídla řadu svěžích aktualizací více než čtyři století staré dramatické látky. Jak v hlavní soutěži, tak v novinářské anketě zvítězila inscenace, jejíž autoři známou mistrovu romanci důmyslně propojili s aktuálním tématem generačních sporů v uměleckých kruzích.
Při zmínce, že na přelomu července a srpna jedu do třináct hodin jízdy vlakem vzdáleného Gdaňsku na festival věnovaný tvorbě Williama Shakespeara, se většině mých kamarádů, kteří nejsou z divadelního prostředí, zkřivila ústa v ironický úšklebek. Přesvědčit se mi – i vzhledem k ceně vstupenek a několika vyprodaným představením – nepodařilo ani partnerku a trojici kamarádek, které spolu se mnou vyjely do Trojměstí na dovolenou. Volný čas raději strávily na pláži nebo v rušných ulicích města. Dílo možná nejznámějšího evropského dramatika si totiž mnozí – trochu právoplatně – spojují s nesnadno srozumitelnými verši, jednotvárnými příběhy mocichtivých panovníků nebo obstarožními komediemi, jejichž humor, často sexistický, již dávno vzal za své.
Společenský ostych vůči Shakespearovu dílu či obecně nezájem o klasickou dramatiku pociťovali sami zakladatelé festivalu. Za ideou rozvíjet tradici renesančního divadla v Polsku stojí Jerzy Limon. Tento významný …
