„Každý musí prokázat smysl pro odpovědnost,“ nechal se slyšet francouzský prezident Emmanuel Macron, když se všichni opakovaně dožadovali odpovědi na otázku, proč oddaluje vyjednávání o sestavení nové vlády. Když se hlava státu po eurovolbách, v nichž výrazně uspěla krajní pravice, rozhodla vypsat předčasné parlamentní volby, jen málokdo tušil, do jak bezvýchodné situace tento krok povede. Po červencových volbách, v nichž nejvyšší počet hlasů překvapivě získala levicová Nová lidová fronta, je Francie rozdělena na tři části.
Premiér Gabriel Attal se svým kabinetem poslušně abdikoval téměř okamžitě po zveřejnění volebních výsledků, prezident však zasáhl: Ne tak rychle, máme přece olympiádu, nebudeme si to před celým světem kazit! Po olympiádě nastal čas na dovolenou, takže se Macron odebral na svou letní rezidenci, nedobytnou pevnost Brégançon u Středozemního moře. Oddalovat rozhodnutí ale nelze donekonečna – výmluvy došly. Macron se nakonec vyjádřil, že patová situace musí skončit. Tak fajn, byl to sice on sám, kdo do ní zemi dovedl, kdo ji živil a dovedl do krajnosti tím, že odmítl ihned po volbách jmenovat nového premiéra či premiérku, ale aspoň že tak. Sestavit rychle novou vládu ovšem nebude snadné. Premiérská funkce by podle výsledků voleb měla připadnout Nové lidové frontě, která navrhuje ekonomku Lucii Castets, jenže prezident chce dát šanci všem. Do Elysejského paláce si tedy pozval představitele a představitelky všech politických uskupení, která se dostala do Národního shromáždění.
Po téměř dvou měsících to vypadá, že se věci daly konečně do pohybu, vyjednávání však mohou trvat týdny. Vládu je totiž potřeba nejen sestavit, ale i odsouhlasit. Prezident několikrát řekl, že extremismus, ať už pravicový, či levicový, nepodpoří. Nejlepší by pro něj – samozřejmě! – byl kandidát či kandidátka z jeho vlastní strany. Hlavně je však třeba jednat, aby nová vláda byla na světě nejpozději do října, kdy se bude schvalovat nový státní rozpočet. Zpět tedy ke smyslu pro odpovědnost: Emmanuel Macron by měl začít u sebe.