Togga 2024, 376 s.
Po mírně dystopické začátečnické próze s autobiografickými prvky Vykořenění (2021) vydal bruntálský rodák Ivo Skopal (nar. 1989) již objemnější a propracovanější román. Souhvězdí slona má sedmero protagonistů a jejich jmény jsou pojmenovány téměř pravidelně se střídající kapitoly s vhledy do jejich současné životní situace. Hrdinové náleží do rozdílných sociálních vrstev, avšak všichni – africký imigrant, romská uklízečka, zahradník, novinář, influencerka, IT vývojář i asistentka europoslance – mají, aniž to tuší, něco společného: svým způsobem totiž zasahují do ilegálního obchodu s exotickými zvířaty. To však neznamená, že by šlo o plochý environmentální pamflet. Postavy jsou psychologicky věrohodné, čemuž napomáhá mimo jiné i druhá část románu, jakési intermezzo sestávající ze snů všech sedmi hrdinů. Mohlo by se zdát, že román nemá jednoznačný konec, případně že osudy jednotlivých postav nejsou dostatečně propojeny. Tyto fakty je ale možné vnímat jako pozitiva, protože neustálé rozplétání vzájemných vazeb mezi aktéry a efektně uzavřený děj by v tomto případě čtenáře příliš neuspokojily. Na druhou stranu lze namítnout, že Skopal rozehrál svoji hru tak vysoko, že ji nakonec nezvládl vybalancovat. Někde jeho rukopis ještě sráží naivita a patos, některé dějové sekvence se zase zdají předvídatelné. To jsou ovšem drobnosti, které lze příště lehce odstranit pečlivější redakcí. Byla by totiž škoda, kdyby tento talentovaný prozaik, který dokáže napsat čtivý, příjemně mysteriózní, a přitom nikoli primitivní text, ve svém vývoji ustrnul.