Literárna bašta 2023, 72 s.
Slovenská básnířka a filosofka Juliana Sokolová se po deseti letech vrátila na literární scénu se sbírkou Domáce práce, která zaznamenala ohlas na Slovensku i u nás. Básně v próze připomínají tvorbu Nóry Ružičkové, starší autorky spjaté s konceptuálními tendencemi ve slovenské literatuře. Ta v roce 2012, rok před Sokolové debutem Môj dom bude mať strechu, vydala sbírku Práce a intimita. Obě básnířky tematizují domácí práce, inherentně spojené s femininitou a domovem, Sokolové texty jsou ale kondenzovanější a stojí na spojení jednoduché, avšak silné myšlenky s obrazem; básně často mají pouze dva verše. Autorka doma vykonávané činnosti zařazuje do chodu kosmu, opírá se přitom s pomrkáváním i o etymologii: „rovnaké jadrá slov kozmos a kozmetika“. Aktivitám, které chápeme jako banální a druhořadé, dodává existenciální váhu. Stejně tak základním potravinám, chlebu a vodě: „suchý chlieb je nepreniknuteľný“. Propojení s vnějším univerzem vede skrze rádio, Wikipedii, intertextuální reference, především ale sny, kterým je věnován celý oddíl. Snění u Sokolové umožňuje přebývat v dávných epochách či napojovat se na druhé a legitimizuje nečekané asociace. Básně obývají autorčiny děti spolu s manuálně pracující španělskou básnířkou, s bohyní domácích prací nebo biblickými postavami. Základní topos básní tvoří podvečer v domácnosti, skrze nějž Sokolová remytologizuje dnes odkouzlenou druhou směnu. Avšak nedepolitizuje ji, naopak ukazuje, že poezie může být metafyzická a feministická, lyrická a politická zároveň.