Věnováno s tichou vzpomínkou (prázdnou komiksovou bublinou) Lidovým novinám, které pro nás tehdy či ondy seriálově tiskly jak Ferdu Mravence, tak Calvina s Hobbesem.
Bývali jsme na to zvyklí, nic jiného jsme ostatně ani neznali: komiks byl v domácím kontextu po většinu 20. století hlavně seriálová forma, jeden z obsahových formátů periodického tisku, a pokud zrovna více či méně vycházet mohl, tak vycházel na pokračování v přílohách novin nebo na stránkách humoristických či dětských časopisů. V posledních letech se s ním ale častěji potkáváme „ve větších porcích“, spíše najednou než epizodicky po drobných segmentech, více v knihách než na zábavní stránce týdeníku. Moderní komiksy už nejsou svazovány prostorovými omezeními toho, co otisknout lze; na vše je tolik místa, kolik si jen dnešní tvůrci a tvůrkyně zamanou. To samozřejmě zásadně ovlivňuje způsob jejich práce a otevírá to před nimi možnosti, o kterých si jejich předchůdkyně a předchůdci z minulého …
