Foglarovský vesmír klukovských part se v posledních letech rozrůstá o různé aktualizace. Tvůrci a tvůrkyně se více zaměřují na dívčí postavy, obohacují chlapecká dobrodružství o sociální tematiku a zamýšlejí se nad životností tohoto ryze českého komiksového světa.
Rychlé šípy jsem si jako téma do čísla o současném českém komiksu vybral proto, že „klubácké“ komiksy jsou čistě tuzemský žánr a dlouhou tradicí, a proto nad nimi můžeme přemýšlet o regionální identitě v komiksovém médiu. V dnešní globalizované kultuře je ovšem toto téma plné pnutí a rozporů. Komiks má tři velké „národní“ školy, které dodnes rozeznáváme na první pohled už podle stylu kresby nebo dokonce podle formátů, v nichž vycházejí: americký comics, francouzsko-belgickou bande dessinée a japonskou mangu. Existují i další charakteristické národní tradice, jako jsou italské fumetti, indická chitrakatha nebo argentinské historietas, podstatné ale je, že žádná z těchto tradic není světem pro sebe. Osamu Tezuka se učil na animacích Walta Disneyho a Fleischer Studios, americký i francouzský komiks se v tomto století naopak silně inspiruje mangou a ve všemožných národních produkcích existuje linie alternativního indie komiksu, která je silně internacionální.
…
