Galerie 8smička, Humpolec, 15. 6. – 29. 9. 2024
Název retrospektivní výstavy Jana Zrzavého Kdybych já byl krásný jako Dionysos pochází z básně, kterou malíř napsal s koncem první světové války v roce 1918. V ní si představuje, jak vchází do kabaretu Alhambra na Václavském náměstí a pohybuje se ladně a „hrdě jako mladý jelen“, aby se zde připojil k extravagantní společnosti rodící se československé republiky. Výběr Zrzavého prací v humpolecké galerii 8smička, který zmíněná báseň uvozuje, akcentuje jeho celoživotní hledání dokonalého tvaru, kompozice, barevnosti a obecně řečeno harmonické krásy. V pečlivě propracovaných malbách a kresbách často probleskují témata, díky nimž můžeme nahlédnout neklid, ze kterého toto hledání pramení: ladná mužská i ženská těla sice na první pohled připomenou chladné mramorové sochy, ale skrývají v sobě sexuální a erotické pnutí. Stejně tak náboženské motivy nejsou pouze deklarací Boží dokonalosti, ale především hledáním lidskosti Ježíše Krista, v jehož zobrazení se podle kurátorů Miloše Doležala a Martina Herolda nejednou objeví Zrzavého podoba. Historické souvislosti a podrobná životní data rodáka z nedaleké Okrouhlice najdeme v katalogu a v hrubých obrysech i v doprovodném textu, zatímco stěny galerie zůstávají čisté – toto rozhodnutí soustředí pozornost diváctva na samotná díla, také však nechává mnohé nedořečeno. Výstava ovšem není rekapitulací Zrzavého života, ale spíše zamyšlením nad jeho odkazem, což dokládá zapojení děl dalších umělců a umělkyň, ukazující, že Zrzavého tvorba v českém umění silně rezonuje už více než sto let.