Texty Bernardety Babákové neplýtvají básnickými prostředky, aby dokázaly, jak moc jsou lyrické. Místo toho nás konfrontují s neuspokojivou scenerií krajiny, která je ostře sociální i přeludně mléčná – jako v nemocnici, v okamžicích samoty, zranění či nejisté sebepéče: „v tomto úhlu / na všech čtyřech / sledujeme geometrii úspěchu“.
/ / /
dřív by ji nikdo nepustil
do těchto míst
ale teď je tu
tak vítej!
příliš dlouho žila disociovaně
a nyní o sobě nedokáže vyprávět žádný příběh
/ / /
odejít dříve z práce
co s tou hodinkou vlastního času
mám to hlásit?
dívám se po tobě v příjemné samotě
co s volnou hodinou?
vynést odpadky, namalovat si řasy
otrokyně vlastní role
bylo by smutné
nemít pro koho naklizeno
/ / /
spočítal hodiny skutečného štěstí
co jich v životě bylo
dostal se k cifře
jednoho pracovního dne
budeš-li žít ještě do sta let
jistě se překlopíš i do všech hodin
druhé směny
/ / /
už v chodbě slyšela
že si odepíná pásek
toto je dobrá čtvrť
těžké hlavy pivoněk, šalvěj v předzahrádce
doma se nepije
ve třetím patře voní česnek
zkusila si přibouchnout ruku mezi dveře
nebo ji aspoň strčit do mixéru
velice …
