V poslední době narůstá nejen produkce překladových titulů, ale také autorských komiksových alb od domácích tvůrců a tvůrkyň. Autobiografie se v Česku etablovala jako ceněný i oblíbený žánr, ale jak je to s těmi ostatními? Daří se tuzemskému komiksu uspokojit spektrum čtenářů? A má co nabídnout zahraničí?
„Prý v Československu rudý muž taky přišel o svou půdu,“ diví se na jednom z panelů komiksu Dobrodružstvá Ťuťa Ďuňďa indiánský náčelník. Na stejném obrázku se objevuje jánošíkovská sekyrka i Mickey Mouse, o panel dále se srážejí půllitry s hustou pivní pěnou se sklenkou opatřenou logem Coca-Coly. Porevoluční autoři se do Ameriky vydávali se směsí naivity a ironického odstupu. A tento přístup k žánrovému komiksu jim pak vydržel ještě dlouho. Tvůrci díla, které začalo vycházet v roce 1990 v časopise Zmena, už názvem s komickou přemírou diakritiky chtěli ukázat, že jde o domácí počin. Scenáristé Pišta Semjan s Ivanem Čobeyem a kreslíř Jozef Gertli alias Danglár navázali na tuzemskou tradici, v níž se k různým zavedeným zahraničním formátům přistupovalo s ironií, parodicky či satiricky. A tak ona „dobrodružstvá“ z názvu bylo nutné brát ve velkých uvozovkách. Šlo spíše o nezávazné toulky od panelu k panelu, od nápadu k nápadu. Začínalo třetí období vzmachu …
