Ediční řada Česká knižnice se zaměřuje na komentovaná, textologicky pečlivě připravená vydání reprezentativních děl české literatury. Její stý dvacátý druhý svazek, nazvaný Má písmena, představuje tvorbu Milady Součkové. Čtyři žánrově odlišné texty spojuje motiv paměti a hledání okamžiku, kdy se z mrtvých forem rodí živé umění.
„Jak by se nepamatoval on, který dovedl z pouhých slov vystavět studnu, sýpku, sad, souseda s holí, běžícího zajíce, letící koroptev – náhle po ráně z pušky klesne k zemi,“ říká vypravěč/ka v úvodní kapitole Neznámého člověka (psáno 1943, vydáno 1962 v exilu) o svém otci, kterému v optice každodennosti a zdánlivě banálních detailů přisuzuje takřka orfeovské nadání vynášet pomocí zpěvu a slov minulé věci do přítomnosti. Tyto polohy básnické evokace prostupují celé prozaické dílo Milady Součkové a naopak epické motivy vstupují do jejích básní, takže vzniká jeden složitě členěný, ale obdivuhodně koherentní celek. A hovoří-li se v souvislosti se Součkovou o klíčové roli osobní i společenské, historické a kulturní paměti, je třeba připomínat tuto druhou stranu mince, tedy řeč, která vzpomínky nejen uchovává, ale také dokáže proměňovat ve skutečnost.
Blízkost k modernismu
Dílo Milady Součkové se do českého prostředí začalo postupně vracet po roce …
