Catherine Ébert-Zeminová vydala po delší době svou třetí prozaickou knihu a opět se jedná o prózu, která stojí mimo styly a trendy. Autorka nechává ve čtyřech svazcích své rozsáhlé vyprávění klidně plynout, rozehrává všemožné fasety a přitom se snaží odhalit to, co je skryté či nezřetelné a co určuje naše životy.
Česká romanistka, překladatelka a literární teoretička Catherine Ébert-Zeminová upoutala odvážně imaginativními a zároveň neskrývaně archaizujícími texty V prameni ohně (1998) a V bludném kruhu (2006), v nichž se navracela k vzdáleným inspiračním zdrojům od (novo)romantismu po psychoanalytickou prózu. I její nové dílo, rozsáhlý čtyřsvazkový román Orbis urbis, přináší pozoruhodný obraz světa ignorující soudobé literární tendence.
Věčné pokušení
„Svět je plný světů… ty jsou do sebe vložené, zapadají do sebe a my jimi procházíme jako enfiládou,“ nastiňuje autorka svou perspektivu. Její monumentální text proudí jak široká řeka, povlovně, trpělivě, klidně. Zachycuje osudy několika generací středostavovské rodiny na českém maloměstě v minulém století, ale děje nejsou nijak dramatické a spektakulární, odehrávají se zpravidla v hlubinách nitra a skládají se z nesčetně drobných i větších událostí, různorodých …
