Britská teoretička scénografie Rachel Hann promluví na říjnovém sympoziu Technologie, jež pořádá Pražské Quadriennale. V čem se liší chápání scénografie v anglofonním a českém kontextu? A proč je teorie scénografie důležitá pro naši schopnost orientovat se ve světě?
Svou přednášku jste nazvala „Futuring scenographics“ a má být o vlivu jevištních technologií na podobu „možných budoucností v krizové době“. Dokáže divadlo přetvořit naši každodennost?
Divadelní tvorba představuje způsob, jak poukázat na společenské problémy, s nimiž se mnohdy těžko vyrovnáváme nebo je nedokážeme jednoduše vysvětlit. Vytváří mikrokosmos, který na jednom místě soustřeďuje politickou, společenskou i estetickou energii. Ze scénografického hlediska se divadlo snaží o přetavení esence historického okamžiku do živého prožitku. Divadlo sice nenabízí vždy řešení, ale daří se mu ukazovat, jak se věci mají a že o nich lze uvažovat jinak. Jeho silnou stránkou je přitom schopnost předložit hned několik možností najednou. To nám umožňuje nahlížet z nových úhlů i složitá témata, jako je klimatická krize nebo společenské změny.
Budete tedy mluvit o klimatické změně?
V posledních pěti letech jsem se mimo jiné zaobírala i otázkou, …
