Fašismus nebo nacismus nejsou jen pojmy společenských věd, ale také slova, k nimž často saháme s úmyslem někoho kritizovat nebo urazit. Jak ukazují data v jazykových korpusech, v posledních letech se způsob jejich používání – a tím i význam – znatelně posouvá.
Když jsem před časem mluvila na jedné přednášce o tom, že se slovy „fašismus“ a „fašista“ zacházíme jinak než dřív, oslovila mě jedna mladá žena. Argumentovala, že úkolem vědy by mělo být aktivně bránit tomu, aby se používání těchto silných slov měnilo. Používáme-li výrazy jako „fašismus“ jinak než v historickém kontextu, jde o vyprázdnění, ústupek neznalosti. Takhle prý brzy ztratí význam i slovo pravda. Její postoj rozhodně není ojedinělý. Různí lidé, zabývající se historií nebo jinými společenskými vědami, upozorňují, že třeba se slovem totalita zacházíme špatně.
Kulturní a historický náhled jsou bezesporu zásadní, ale užívání slov se dá chápat komplexněji. Pokud například označíme Putinovo Rusko za demokracii, nejde o nepochopení slov. Jde o záměr. A záměr stojí o krok před slovy. Stejně jako se proměňuje žitá skutečnost a nabalují se na ni stále nové události, mění se i používání slov. Význam slova v běžné komunikaci navíc …
