Žena stojí se založenýma rukama a dlouze hovoří. Kamera ji sleduje zblízka, skoro jako by šlo o divadelní zkoušku. Jenže nakonec přichází střih a záběr na tu, jíž je emotivní řeč adresována. Posléze ke stolu přisedá třetí žena a v slzách pronese: „Na chvilku otevřel oči.“ Úvodní scéna dramatu Jeho tři dcery jasně naznačuje, že nový snímek amerického režiséra Azazela Jacobse bude stát na citových proměnách trojice protagonistek, jež se starají o umírajícího otce. A právě to, jak jemně a suverénně filmař stylizuje komorní drama, jež by snadno mohlo sklouznout k patosu či přílišné upovídanosti, z něj činí snímek hodný pozornosti.
Filmy o umírání a o dysfunkčních rodinách představují jednu z nejvíce „trendujících“ festivalových kategorií – a Jacobs ve vyprávění ze stísněného manhattanského bytu, kde se většina děje odehrává, našel způsob, jak obě témata funkčně spojit. Sestry Katie, Rachel a Christina jsou zcela rozdílné, jak je zřejmé už z úvodního …
