Filmové drama Vlny opět rozvířilo debatu o tom, jakým způsobem čeští tvůrci vyobrazují invazi vojsk Varšavské smlouvy v létě roku 1968. V témže roce se odehrává i Konec světa, aktuální snímek Bohdana Slámy. Není fikčních filmů na toto téma už příliš mnoho? A proč všechny zachycují dějiny stejně?
Porevolučních fikčních snímků, které tematizují rok 1968, případně v nich hraje důležitou roli, bychom napočítali okolo dvou desítek. Z toho dobrá půlka vznikla v posledních deseti letech. O roce 1968 vypráví ustálený narativ, karty dobra a zla jsou rozdané, všichni přece víme, kdo stál na „správné“ straně. Výklad dějin jako srozumitelný příběh je ostatně základem školní výuky. A filmové vyprávění se k obdobnému zjednodušování upíná též. Otázkou je, zda má být kinematografie politická a jaká má být její úloha v celospolečenské debatě. A dále: nakolik je zatížená převládajícím výkladem historie a nakolik si ruce svazuje sama?
Rodina je základ státu
Častým postupem je líčení rodinných osudů na pozadí doby. Základy pro to položily už filmy z devadesátých let. Snímky Díky za každé nové ráno (1994) a Báječná léta pod psa (1997) se věnují rané normalizaci, respektive ukazují, jak nová společenská atmosféra zasahuje do života protagonistů. Dobu vnímáme subjektivním …
