CD, Constellation 2024
Na fotografii své nové kapely se Mat Ball (Big Brave), Efrim Manuel Menuck (Godspeed You! Black Emperor), Jonathan Downs a Patch One (někdejší členové postrockové formace Ada) schovávají za větvemi stromu. Povědomá a přitom enigmaticky unikavá je i jejich hudba. We Are Winter’s Blue and Radiant Children přirozeně vycházejí z estetiky svých domovských kapel – můžeme tak hovořit o drásavé kráse a obřadné kytarové zatěžkanosti. Debutová deska, která vznikala několik let, ovšem nabízí i leccos jiného. Sami hudebníci hovoří o tom, že jejich tvorba vzešla z inspirace silnými obrazy, které je nemožné zapudit, ať už jde o noční oblohu ve válečné zóně, osvícenou bílým fosforem, nebo Michaela Jacksona mávajícího kojencem z okna hotelu. Album v čele s uhrančivou titulní skladbou No More Apocalypse Father zachycuje rozporné pocity, jaké zakoušíme, například když z útulného a příjemně vytopeného pokoje sledujeme venkovní mráz. Skupina dokáže pracovat se sklíčeností i okouzlením, jednotlivé tracky se často rozjíždějí do obou směrů současně a výsledkem jsou ukolébavky, které nás udržují v bdělosti. Se stejnou intenzitou, s níž se do kolektivní paměti vepsaly zmíněné neodbytné výjevy, album vykresluje obrazy nové. Skladby využívají hypnotický postrockový recitativ, jsou rozechvělé i pevně usazené, povznášející i uzemněné. Temnotě navzdory nakonec nahrávka míří spíše k rovnováze. To ale neznamená, že by se věci nemohly znovu obrátit k horšímu.