Vzestup fašismu v meziválečné Evropě se projevil především v Itálii a Německu. Obdobná politická hnutí však vznikala na celém kontinentu – a české země nebyly výjimkou. I když domácí fašismus zůstal marginální, jeho program a ideologie nijak nezaostávaly za úspěšnějšími zahraničními souputníky.
Českému fašismu není ve světové historiografii věnována velká pozornost. Kromě téměř neznámé monografie Davida Kellyho z roku 1995, která je navíc plná faktografických chyb, bychom toho mnoho nenašli. Stanley Payne ve své zásadní a dodnes nepřekonané šestisetstránkové práci A History of Fascism: 1914–1945 (Dějiny fašismu 1914–1945, 1995) věnoval českému fašismu přesně dvě strany. Roger Griffin se spokojil s konstatováním, že fašismus v meziválečném Československu byl marginalizován československou liberální demokracií, a na svém kursu dějin fašismu, jejž po desetiletí vedl v Oxfordu, označil Československo za „černou díru“ v jeho studiích. Ani ne tak proto, že by žádné místní hnutí neexistovalo nebo bylo bezvýznamné, ale jednoduše proto, že o něm v anglicky psané historiografii nebylo téměř nic známo. Jiný přední historik fašismu Constantin Iordachi vysvětluje tento nezájem jednak omezeným vlivem fašismu na československou politiku a pak také zakládajícím …
