Poslední eskalace izraelsko-libanonského konfliktu odhaluje hlubokou propast mezi lokální realitou a mezinárodní politickou reakcí. Zatímco místní obyvatelstvo čelí každodennímu násilí a nejistotě, světoví lídři se zaměřují na diplomatická prohlášení a strategické zájmy.
Libanon je na pokraji kolapsu, ozývalo se, když do země v roce 2015 přišlo milion a půl lidí ze sousední Sýrie. Znovu pak poté, co se Libanon po krátkém momentu naděje během revoluce v roce 2019 propadl do hluboké ekonomické krize. Ozývá se to i nyní. Ti, kteří volání slyšeli, si možná říkají: Není Libanon na pokraji kolapsu už nějak dlouho? A kdy už tedy nastane definitivní zhroucení?
V současném Libanonu se posouvají i vyprazdňují významy slov. Například sdělení „Jsem v pořádku“ dnes znamená pouze „Jsem naživu“, případně „Nejsem fyzicky zraněný“. Podobný osud potkal pojem kolaps. Pokud nestačí slova, můžeme se podívat na řeč čísel. Nedaří se jim sice zachytit, jak ničí lidské životy na tolika jiných úrovních, než je pouhá smrt, ale mají určitou vypovídající hodnotu: více než dva tisíce mrtvých. Válka sice v Libanonu trvá již přes rok, naprostá většina lidí však byla zabita v době, která uběhla od eskalace v polovině září. Zhruba deset …
