MeetFactory, Praha, 22. a 23. 11. 2024
Telegraficky z druhého víkendu festivalu Alternativa: Ze setu Georgyho Bagdasarova stihnu jen pár vteřin – závěrečné crescendo působí jako úspěšné završení čehosi. U spolupráce dua Jasnovidec s houslistou Danielem Meierem si připadám, že jsem se ocitl v kostele. Prožitek mi narušuje křeč v chodidle – musím doplnit hořčík. Elektronicko-perkusivní improvizace dvojice Mathieu Chamagne & Lê Quan Ninh mi způsobuje sluchovou slast, ale také vizuální dilema: vše podstatné jako by se odehrávalo uvnitř dvou rámů Chamagnova interaktivního nástroje – co si však počít se vším tím prázdnem okolo? Tak moc se snažím užít si koncert Puce Mary, až se cítím trochu trapně. Její produkce končí hlukovou stěnou a já si uvědomím, že si dánská hudebnice tolik úsilí nezaslouží. Nevěřte nikomu, kdo vytváří noise, a přitom se schovává za odposlechy! V sobotu kvůli sauně obětuju Adélu Konečnou. Tak jako v případě jakékoli jiné oběti i tady vyvstává relevantní otázka: Nebyla obětována nadarmo? (Nebyla.) Radost z hlukové improvizace Far East Network mi zprvu kazí fakt, že hráči vypadají jako čtyři zasmušilí Asiati v kanclu. Zlepší se to ve chvíli, kdy Yan Yun poprvé zazpívá. Od té doby vypadají jako čtyři zasmušilí Asiati v kanclu, kterým začíná z práce hrabat. Během úvodu setu slovenské dvojice Tittingur si říkám, že máloco na festivalu experimentální hudby osvěží tak jako čtvrthodinka nefalšované nudy, zvlášť když následuje taneční party. Je to ovšem jenom rozcvička před taneční extází, kterou rozpoutá libanonsko-švýcarské duo Praed se saxofonistkou Michaelou Turcerovou. To nejlepší – výjimečně – na konec.