„Jděte všichni do prdele.“ První a poslední věta článků, pojednání, esejů či knih má prý magickou moc a vede i ruku píšícího. Klást si otázku, co to je panmigrační hnutí, je zbytečné. Pro nerdy však dodejme, že nejde o žádnou úzkoprsou ideologii, která cílí na určitou sortu lidí. Hnutí necílí, hnutí především zasahuje. Neohraničené ve svých základech, neohraničené ve své neuchopitelnosti, a proto proklatě silné.
Fotrové zakladatelé se onoho památného dne, kdy ve špatně omítnuté místnosti uprostřed horských lesů pokuřovali jedno brko za druhým, nechali osvítit neutěšenou situací, jež zrovna panovala v kolébce západní filosofie. Divoce hovořili o učebnicových praktikách Německa, které neupustilo od svých imperiálních erekcí a nebohé zkrachovalé Řeky mrdalo do řitě tak, jak to umí pouze Němec, hovořící tím nejméně příjemným jazykem na světě.
Tato směsice podobná katovu šlehu dala vzniknout panmigračnímu hnutí. Co zbývá lidem, jejichž stát není jejich? …
