Možná nejočekávanější elektronickou desku tohoto roku vydal britský producent Jamie xx, který před třinácti lety debutoval kolekcí remixů poslední nahrávky „jazzového básníka“ Gila Scott-Herona. S třetím albem In Waves se vrací do hitparád, otázkou však zůstává, komu je jeho „taneční hudba s obroušenými hranami“ vlastně určena.
Jamie xx je miláček publika. Málokdo ze současných elektronických muzikantů se těší takové adoraci a tak nadšenému – nebo nekritickému – přijetí jako frontman indie skupiny The xx. Sólová diskografie letos šestatřicetiletého Jamieho Smitha přitom až do konce září čítala jen remixové album písní Gila Scott-Herona We’re New Here (2011) a autorský dlouhohrající debut In Colour (2015), na kterém britský producent ustálil charakteristicky zvonivý sound svých raných singlů – úsporný až minimalistický styl čerpající z housu, ale také z UK garage nebo dancehallu. Jamie xx rozvíjí snový pop The xx, respektive k němu vytváří jakousi paralelní větev, ve které kytarovou melancholii převléká do tanečního hávu. Delikátní, zasněná a nekonfliktní – tak by se dala popsat jeho tvorba, respektive její vlastnosti, kterým vděčí za univerzální úspěch u mainstreamového publika.
Průlet dějinami
Skutečnost, že je Jamie xx vyhledávaným headlinerem …
