Běžet dopředu a zůstávat na místě

Černobílé obrazy, které vás obklopí při vstupu do žižkovské galerie Hunt Kastner, na první letmý pohled vypadají jako série klasických fotografií – sbírka několika momentek černé kočky, která si hraje a povaluje se na šedém betonovém soklu kovového plotu stojícího podél asfaltového chodníku. Prakticky hned však návštěvníkům a návštěvnicím tohoto zářivě bílého prostoru dojde, že pozorují počítačem upravované variace motivu, jehož „originál“, který by byl přímým záznamem reality, možná ani neexistuje.

Tato kočka se v sérii nazvané Všechno je jedno / It doesn’t matter / Everything is one (která vzdáleně připomíná Muybridgeovy slavné záznamy pohybu zvířat) svíjí a kroutí v polohách, které jsou nejenom fyzicky nemožné, ale často také komické, a zároveň jsou tím, jak se v nich absurdně spojuje hravost s nadpřirozenem, typicky kočičí. Někde má kočka dva ocasy, jinde předvádí obdivuhodné akrobatické kousky, nebo se dokonce proměňuje v misku. Na jednom ze snímků se pokouší chytit svůj ocas, který – oddělený od těla – poletuje opodál.

Nové nástroje

Český vizuální umělec Jan Šerých, jehož sólová výstava ANE je uvedena těmito výjevy z kočičích cest pátou dimenzí, už více než dvacet let pozorně zkoumá logiku, chyby a především estetiku nejnovějších technologií a s nimi spojených obrazů a textů, které se mnohdy nacházejí někde na půli cesty mezi myšlením člověka a stroje. V jeho dílech se pravidelně objevují tajné jazyky, nesrozumitelné grafy a kryptické narážky, kterým není vždy rozumět a jež jsou bez bližšího návodu v podobě kurátorského textu těžko uchopitelné. Za formálně relativně odtažitými malbami, kresbami, videi a texty se však většinou skrývá nějaký klíč (nebo alespoň jeho tušení), podle kterého mohou jinak abstraktní a zdánlivě arbitrární sekvence písmen, čísel a tvarů, které silně připomínají křížovky, šifry nebo testy inteligence, začít dávat smysl.

V jiném kontextu by Šerýchova práce s AI mohla být typickou reprezentací módní vlny posledních let, kdy se tento nástroj masově rozšířil a může po něm sáhnout prakticky kdokoli. S umělými fotografiemi ve svých mediálních kampaních pracují velké korporace, počítačem generované falešné výjevy zaplavují internet a podle některých zvěstují konec důvěryhodnosti fotografie (která ovšem byla konstantně zpochybňována už od svých počátků), nebo – v obzvláště apokalyptických vizích – dokonce i samotného umění. Na výstavě ANE však vidíme, že se jednoduše jedná o nový nástroj tvorby. Stejně jako fotografie neznamenala konec malby, ale novou éru v dějinách vizuální kultury, ani počítačem generované obrazy nejsou zvěstováním konce umění, ale pouze jeho dalším rozšířením.

Jezdcova procházka

Šerých nevystavuje jen práce vzniklé manipulací s fotografickým obrazem. Součástí výstavy jsou například také abstraktní malby, jež zaznamenávají klikatý pohyb figurky jezdce bezcílně bloumajícího po šachovnici, nebo krátké video vzniklé vertikálním „rozřezáním“ gifu s běžícím kačerem Donaldem, které podle samotného autora představuje „futuristický ideál naruby“. Jednotlivé pásy této „videoroláže“ jsou složeny tak, že kačer rychle kráčí souběžně doleva i doprava. Donald tak v nekonečném běhu, stejně jako proslulá Červená královna z Alenky v říši divů, stojí na místě. Nedaleko visící obraz Mirror je složen z útržků konverzace s chatbotem, který se v novém sestavení stává simulací rozhovoru o zklamání a ztracené důvěře. Kdo zklamal koho? Stroj člověka, nebo naopak?

Na první pohled chladná, černobílá výstava se při bližším pohledu a zamyšlení vstřícně otevírá asociacím a pro svoji precizní kombinaci tajemnosti a lidskosti se lehko přizpůsobuje subjektivním interpretacím. Pro mě například představovala zkoumání umrtveného technologického pohybu, rozvoje, který nikam nevede. Inspirován zmíněnou abstraktní malbou složenou z pohybu figurky jezdce jsem si vzpomněl na svého známého, profesionálního šachistu, který si několik let stěžuje na to, že „mladí“ už hrají a přemýšlejí spíš jako počítačové simulace než jako živí lidé. Vypovídá tedy výstava ANE o vývoji technologií, který nakonec navzdory všem obdivuhodným revolucím a objevům zůstává stát na místě? O tom, že kočky navždy zůstanou středobodem internetu, ať už budou naše nástroje jakékoli? Sama mi odpovídá: „An…ne.“