„Už si nepamatuju, o kolik byl smrad uvnitř intenzivnější než venku, jestli tam byla zima, nebo teplo. Pamatuju si jen, jakým způsobem se na nás všechny slepičky dívaly. Na krátkou chvíli jsem snad i dokázala pojmout část té bolesti, kterou měly v očích. Stála jsem tam vyděšená myšlenkou, že s tímhle nic nezmůžu. Hala byla nekonečná a tmavá – a to je všechno, co její nedobrovolní obyvatelé kdy budou mít.“
Enge Klinkáčková studuje v ateliéru Objekt–Prostor–Akce na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Ve své práci vychází z ekofeministických teorií, environmentálních studií, mezidruhových a nebinárních základů. Která zvířata jsou odsouzena k neviditelnosti nebo přehlížení? Jakou citlivost ztratíme, když nám zmizí možnost dotýkat se zvířat, potažmo přírody? Ve svých instalacích pracuje s přírodními i recyklovanými či upcyklovanými materiály nebo kusy určenými k likvidaci. Hledá tak způsoby, jak přistupovat k tvorbě i materiálům …
