Futura 2023, 56 s.
Dne 4. října roku 2023 byla v Ateliéru PV9 v ulici Politických vězňů pokřtěna publikace Josefa Hellera (1947–2018) Socialismus a pražské jaro. Místo křtu nezmiňuji náhodou – jedná se totiž o sídlo KSČM. Autorem knihy, či spíše tiskem vydané studie, je marxistický filosof, který už před rokem 1989 publikoval texty o systémových vadách tehdejšího režimu a měl blízko například k Miloslavu Ransdorfovi. Ve své práci pokračoval i po pádu státního socialismu, kdy spolu s Františkem Neužilem připravil sborník Kdopak by se Marxe bál (2011). I když je nutné jeho texty vnímat v kontextu polistopadového narativu KSČM, přináší Heller množství kritických podnětů, a to nejen na adresu tzv. buržoazní filosofie, ale také směrem k dogmatismu uvnitř vlastní strany. Na základě analýzy Marxových a Engelsových děl přichází s tezí, že režim po roce 1948 nebyl jediným možným typem socialismu, ba naopak byl pouhým protosocialismem a nedokonalým typem zespolečenštění. Za největší problém roku 1968 potom považuje to, že systém nezrodil třídu, která by byla zájmově spojena s novou formou společenského vlastnictví a stala se tak hegemonem revolučního pohybu směrem ke skutečnému socialismu. V závěru autor vyjadřuje politování nad tím, že porážka normalizace (z jeho pohledu vítaná) přerušila teoretický zájem o marxismus, což se ale v posledních letech mění. Publikaci rozhodně neslouží ke cti obrovské množství chyb, překlepů a chaotické číslování odkazů, které degradují jinak velmi zajímavý a podnětný text.