Na přelomu ledna a února vyhlásila katalánská vláda v reakci na přetrvávající sucho stav nouze. Ve španělském regionu je extrémně suché období již více než tisíc dní a rezervoáry vody jsou zaplněny z méně než šestnácti procent. V některých oblastech nezapršelo déle než tři roky. Zatímco jiné oblasti Španělska, například Andalusie nebo Murcia, jsou na podobné jevy zvyklé, pro Katalánsko jsou dlouhá období sucha spíše novinkou. Podle vědeckých výzkumů klimatická změna způsobuje, že se ve Středomoří otepluje 1,2krát rychleji, než je globální průměr. Nynější sucho je přitom nejhorší od počátku měření v roce 1916. Viditelné to je i při běžné projížďce katalánskou krajinou. Vyschlá koryta řek, poloprázdné nádrže nebo velmi tenká sněhová pokrývka Pyrenejských kopců už několik let indikují, že vody bude čím dál míň.
S vyhlášením stavu nouze souvisí omezování užívání vody. Projeví se například vypnutím okrasných fontán a plážových sprch, zákazem mytí aut a napouštění veřejných i soukromých bazénů nebo zastavením zavlažování zeleně v parcích kromě stromů, jimž hrozí odumření. Restrikce se dotknou i používání vody v zemědělství a průmyslu. Denní příděl vody na osobu bude nyní nastaven na 200 litrů, a pokud se sucho bude zhoršovat, klesne na 180, případně až na 160 litrů. Za porušení těchto omezení mohou být uloženy vysoké pokuty.
Průmyslové zemědělství je v hledáčku úřadů už delší dobu. Velcí producenti totiž ve Španělsku spotřebovávají až 85 procent pitné vody. Podíl zemědělství na HDP je přitom jenom 2,3 procenta a pracují v něm – často v příšerných podmínkách – pouhá čtyři procenta lidí. Je tedy otázka, nakolik je průmyslové zemědělství pro zemi přínosem. Agrární lobby je nicméně silná a daří se jí vyjednávat výjimky.
Zatímco některé pyrenejské vesnice nemají pitnou vodu již několik měsíců a fungují jen díky pojízdným cisternám, Barcelona nedostatek vody zatím tolik nepociťuje. Ani tam se ale před problémem nezavírají oči. Zvyšuje se například odpor vůči masovému turismu, protože návštěvníci metropole podle nedávné studie spotřebovávají až třikrát více vody než místní obyvatelstvo. Opět se ozývají hlasy, že by měl být jejich počet regulován. Hotely již zareagovaly měkčími opatřeními: snížením tlaku vody v koupelnách nebo prosbou, aby hosté nevyžadovali každodenní výměnu ručníků a povlečení. Vzhledem k závažnosti problému jde nicméně o kosmetické změny. Barcelona by dnes byla v mnohem obtížnější situaci, kdyby po zkušenosti se suchem v roce 2008 nepostavila největší evropské zařízení pro odsolování mořské vody. Projekt snížil závislost na rezervoárech pitné vody přibližně o pětadvacet procent.
Odsolování chtějí spustit i další španělské municipality. Dlouhodobě však nejde o dobré řešení, protože tato metoda spotřebovává velké množství energie, která v případě Barcelony navíc nepochází z obnovitelných zdrojů. Ve výsledku tak výroba pitné vody přispívá ke zhoršování klimatické krize. Podle meteorologů nepřinesou nejbližší měsíce ani roky výraznou změnu v množství srážek. Dá se proto předpokládat, že se restrikce týkající se spotřeby vody budou v dalších letech stupňovat.